Před
charakteristikou teplokrevníků obecně
poznáváme, že i plnokrevníci
přísluší do teplokrevné
plemenné skupiny východního typu, a tak
v dalším textu použité
dělení na teplokrevníky a plnokrevníky
vychází
z běžného konvenčního
hipologické terminologie, i když není
z hlediska
plemenné diferenciace správné. Teplokrevná
a plnokrevná plemena jsou
speciálně chována pro využití pod
sedlem. Především anglický
plnokrevník byl výhradně chován jako
dostihový a také jezdecký kůň.
Teplokrevníci byli dříve
využíváni též
v zápřežích
kočárů,
dostavníků,
poštovních i jiných vozů, pokud doprava
či přeprava musela být
rychlejší než při použití
pomalejších „krokových „
zápřeží, tedy
tažných plemen. V souvislosti
s různými požadavky na dopravu
osob a
přepravu zboží byla teplokrevná plemena
šlechtěna na různé výkonnostní
typy, tedy i na těžké teplokrevníky.
Vznikaly tak specializované
teplokrevné chovy, zaměřené
převážně na produkci jezdeckých,
či zase
kočárových koní.
V dnešní době se teplokrevníci
chovají převážně
pro
jezdectví. Při selekci se v chovu akcentují
dispozice drezurního
či
skokového charakteru, přičemž se
hodnotí i jezditelnost koní.
Plnokrevníci představují šlechtu
koňského světa. Nejstarším
plnokrevníkem je arabský kůň, a to i
z hlediska zušlechťovacího
procesu
jednotlivých plemen. S jeho lehkou tělesnou stavbou,
suchou
hlavou,
tenkou kůží a suchýma, avšak
pevnýma nohama je prototypem plnokrevníka.
Jeho původní chovatelé- kočovní
beduíni- vyžadovali rychlost,
ovladatelnost a poslušnost. Své
„závodní“
koně
nasazovali především do
válečních tažení a
loupežných výprav. Také
angličtí dostihoví nadšenci,
kteří vyšlechtili anglického
plnokrevníka
, měli na mysli hlavně rychlost.
Samozřejmým požadavkem byla elegantní,
lehká harmonická a funkční
tělesná stavba, suché šlachovité
končetiny.
Obzvláště pozorně byla hodnocena
výkonnost srdce a plic. Tyto
vlastnosti a specifičnosti anglických
plnokrevníků je pak postavily na
piedestal mezi plemeny a předurčily je
k zušlechťování ostatních
teplokrevných a omezeně i jiných plemen.
Určitý význam v tomto
procesu
měla též výhodná poloha země
jejich chovu. Výkonnostně by do určité
míry mohl být s anglickým
plnokrevníkem srovnatelný achaltekinský
kůň,
který avšak ovlivnil podstatně méně
chovů, neboť Turkmenistán
nestartuje se svými koňmi na evropských
dostihových drahách. Anglický
plnokrevník je využíván hlavně
k dostihům. Avšak ta jako jiná
prošlechtěná plemena – arabové,
berbeři či klusáčtí koně
(ti
nevytvářejí samostatné plemeno) –
jsou i angličtí plnokrevníci
využíváni také ve sportovním
ježdění, ve kterém se
všestranně
uplatňují. Úspěšní jsou i
v distančních jízdách, které
nabývají
v některých zemích znovu na
popularitě. Tyto dálkové jízdy se
nejvíce
konají v USA.